Sicílie 2016

Zcela překvapivě se hlásíme z hotelu Classic Hotel Tulipano ve městě Terni ve střední Itálii. Toto město ani tento hotel v plánu nebyly, ale znáte to – chcete-li rozesmát Hospodina, sdělte mu svoje plány. Původně jsme chtěli vyjet v pátek, ale práce bylo mnoho a nějak jsme se nedokázali donutit přemýšlet o tom, že bude nějaká dovolená. Takže to nakonec dopadlo tak, že jsme vyjeli v sobotu někdy před polednem – Vítek s Adrianou už z nás byli netrpěliví. Přes Vídeň, Graz a Klagenfurt, spali jsme v Itálii kousek za hranicemi, vlastně zezadu Julských alp (však jsme po cestě viděli Triglav, ale z Rakouské strany). V neděli že pojedeme okolo Benátek a po pobřeží dolů na jih, ale drobnou chybou navigátora (já jsem zrovna řídil) jsme se octli v Padově a pak se zbytek dne snažili dostat zpět k pobřeží. Spali jsme kousek za Ravenou, nějak se nám nechce ty kilometry rvát, co to dá a tak užíváme italské zmrzliny a do auta sedáme, až když je to opravdu nutné. No, a to auto zcela klasicky hned po opuštění domu vymyslelo novou závadu (to se stává vždy, když někam jedeme – když jsme jeli do Maroka, tak z něj pro změnu tekl olej) – začalo pískat. A pískalo a pískalo – okolo jdoucí lidé se za námi ohlíželi. Včera jsme i s pískajícím autem navštívili město Urbino – moc pěkné a pak dojeli do města Trevi, na náměstí si dali pivo a olivy a spali kousek nad Trevi v olivovém háji. Leč zjistilo se, že auto nejen píská, ale také dost podstatně ohřívá levé přední kolo – po pár km se na něj nedalo šáhnout. S perspektivou toho, že je před námi cca 3000 km jsem usoudil, že bude lépe to nechat opravit. A když opravit, tak odborníky. Přes internet jsem vyhledal, že nejbližší koncesionář Mitsubishi je v Terni, dojeli jsme sem. Odborníci auto rozmontovali a pravili, že to jsou brzdy (zarezlý jeden pístek u čtyřpístových brzd) a že vymění celý brzdič. Odkýval jsem jim to i s vědomím, že za ten brzdič dám přibližně měsíční plat, ale oni za chvíli přišli s tím, že nový brzdič bude za 20 dnů. To i oni pochopili, že je doba, po kterou nebudu ochoten čekat. Pak pravili, že seženou starší. Sháněli a nesehnali. Nakonec se jim ten pístek podařilo vyrvat ven a čekají na nové gumičky. Budou zítra. A my bydlíme v hotelu (časem snad proplatí Mitsubishi na základě jejich asistenčního programu – strávil jsem v té věci s jakousi jejich pusinkou na telefonu asi půl hodiny) a chystáme se na pizzu. Zkrátka, dovolená, jak má být. Máme úplně jiné starosti, nežli obvykle. Až to zítra opraví, tak jedeme dále na jih. Máme se tu skvěle, nakoupili jsme sýry a víno. Jenom chleba je bez chuti, ale to se dalo čekat. A je dost těžké se tu domluvit – znalost angličtiny je minimální. I v tom servisu nakonec zavolali jakéhosi kluka z dílny, který jediný uměl pár slov a přes něj jsme se domlouvali. Nu, uvidíme. Srdečně zdravíme Ondřej a Johanka