Sicílie 2016

Poslední dva dny jsme strávili hodně u moře. Vůbec tento celý výlet jsme trávili hodně času u vody, moře je krásné, teplé, čisté. Místy jsou sice nánosy trávy, ale stačí popojet o jednu pláž dál a je čistá. Moc nechápeme, jak se vlastně pozná, jaká pláž kde bude – střídají se tu pláže písčité s kamínkovými i s takovými, kde jsou kameny, po kterých se skoro nedá chodit. Na jedné pláži je hromada tlejících rostlin, o kousek vedle není ani jedna. Někde je na pláži hromada plastů a jiného nepořádku, jinde není nic. Je vždy nutné dojet až na místo a nechat se překvapit. Také jsme už několikrát někam dojeli a obratem vyklidili pozice, protože dosažené místo opravdu nebylo vhodné k pobytu či koupání (asi nejvýrazněji se to stalo kousek za Marsalou, kde jsme nejprve strávili skoro hodinu snahou se vůbec dostat k moři a když se nám to podařilo, tak jsme našli pláž úplně plnou tlejících smrdících kytek a plastového nepořádku. Že to bylo současně hned vedle vojenského letiště, odkud nám nad hlavu startovaly stíhačky (bylo krásně, armáda trénovala), včetně toho, že se na nás přijeli vojáci landroverem podívat, co tam podnikáme, byl už jenom podružný detail). Takže jsme se rozhodli strávit den v rezervaci Zingaro, která je první rezervací na Sicílii vůbec a všude opěvují krásné moře, které tam lze užít. Rezervace krásná, několik malých muzeí, lidí nijak mnoho (v sezóně to ale musí být asi dost strašné), moře nádherné. Jediný problém byl v tom, že moře bylo dost neklidné a tak bylo nutno při koupání dávat hodně pozor, aby nás příboj nedostal někam ke skalám, kde by to nemuselo dopadnout dobře. A večer jsme koupili kus hovězího na gril a vrátili se zpět na již osvědčené místo u moře a spali (jedinkrát za celý výlet) podruhé na stejném místě. A poslední den směrem na Palermo, moc jsme nespěchali, bylo nádherně teplo, užívali jsme tepla a moře jak to šlo, než se vrátíme do té naší středoevropské zimy. Dojeli jsme do Monreale, což je město kousek nad Palermem s nádhernou normanskou katedrálou z 12. století, která je uvnitř celá pokryta mozaikami. Opravdu stojí za to, něco tak působivého jsme dlouho neviděli. A večer pak do Palerma. Rozhodli jsme se, že se vůbec nebudeme snažit se jakkoliv Palermu věnovat a že pojedeme rovnou do přístavu. Přístav jsme po jistých obtížích našli, užili jsme si velmi palermské dopravní špičky, ale naštěstí bez nějakých škod. Nějak mi ten italský styl již vstoupil do krve, takže, když jsem zahlédl zcela nepochopitelně volný jízdní pruh na jinak nacpané ulici, tak jsem se do něj neohroženě vrhnul, aby mne Johanka upozornila, že ten pruh je volný proto, že je to pruh v protisměru a ta auta, co tam patří, právě na křižovatce před námi dostala zelenou. Ale nutno říci, že jakkoliv jsou místní řidiči nedisciplinovaní, tak jsou tolerantní a navzájem si vyjdou vstříc. Holt jsem se nacpal doprava do toho nacpaného pruhu, nikdo nenadával, nikdo netroubil či blikal. Celkově z řidičského pohledu, ačkoliv to tu působí jako jeden velký chaos, tak musím říci, že je tu prostředí tolerantnější a ohleduplnější, nežli u nás (netvrdím, že bezpečnější, ale za celou dobu jsme neviděli jedinou nehodu, ale auta na silnici jsou většinou nějak otlučená). Po nějaké době strávené hledáním, odkud ta naše loď vlastně jede (informační systém dle zásady „místní vědí a ostatním po tom nic není“), jsme se dostali do té správné fronty, nalodili se, teď se plavíme směr Livorno. Venku se žení čerti, bouřka, blesky, lije, lodí to docela hází (ačkoliv má na délku 200 metrů – kdesi jsem našel, že je v ní přes 4,5 kilometrů prostoru pro přepravu návěsů (tahače se nevozí, to je zbytečné, jenom návěsy, ty v přístavu vytahají ven a firmy si pro ně s tahačem přijedou)). Hlásili, že z důvodu špatného počasí máme hodinu zpoždění a tak, předpokládáme, přistaneme v Livornu někdy okolo 19:30 a pak už jenom přes kopec domů (teď jsem koukal na GPS, zdá se, že za poslední hodinu jsme se s lodí skoro nepohnuli, jsme na moři kousek od Piombina, do Livorna je to po vodě ještě cca 90 km – no uvidíme).

Celkově byl výlet skvělý, lidé milí, bez jakéhokoliv problému. Dobře se tu jí, jenom ty otvírací doby restaurací nás trochu zaskočily. Moře krásné, teplé, v říjnu přece jenom už mírně nestálé počasí. Hromada památek, jak antických, tak normanských či barokních. V sezóně by to tu asi bylo hodně nacpané, ale teď, když je sezóna pryč, lidí přiměřeně málo. Vyhnout se východnímu pobřeží okolo Messiny, tam je lidí stále hodně.  Ondřej

Moc děkuji Ondřejovi za krásné vyprávění. Dal mi ho vždycky přečíst a já jsem ani jednou neměla námitky. Určitě jste si všichni početli. Pomalu se těšíme domů, začínají nás vyhánět z kajuty, ale jsme odolní a moc se nenecháme. Sedět na posteli v klidu je příjemnější než na křesílku v jídelně. Tak ahoj doma. Johanka

Srdečně zdravíme Ondřej a Johanka

PS: Tak jsme v pořádku dorazili domů, po celou cestu z Livorna až na Brener (což je 600 km) jsme jeli jednou velkou bouřkou, blesky lítaly, lilo dost. Ale dojeli jsme v pořádku, doma také vše v pořádku, srdečně všechny zdravíme. O+J

PPS - doplnil jsem popisy k posledním sadám fotografií - nebyly tam, protože nám docházel limit na přenos dat a tak jsem šetřil ... O.