Sicílie 2016

Tak jsme na (skoro) nejsevernějším cípu Sicílie. V uplynulých dnech jsme viděli mnohé, často neočekávané. Jedeme nejprve na Agrigento, kde je tak zvané údolí chrámů. Prý podle jednoho z nich je udělaný znak UNESCO. Chrámů hromada, bohužel obehnaných vždy nějakým plotem a tak se může chodit jenom okolo a dovnitř chrámu se člověk nedostane. Ale i tak velmi zajímavé. A pak jsme vyrazili celkem bez jasného plánu do hor, město na kopci Caltabellotta a dále za něj. Odbočil jsem na jakousi neznačenou odbočku ze silnice, cesta vedla stále dál, byť byla neustále užší, pak i bez asfaltu, pak i bez nějakého značení. Ale stále to vypadalo, že to někam vede, až jsme našli uprostřed hor krásné místo ke spaní. V noci přišla silná bouřka, blesky lítaly, hrom bil a Johanka se bála. Ale ráno bylo jasné a okolo jelo za celu dobu jediné auto. Pohovořili jsme (v rámci naší plynné italštiny) s cestujícími a oni nám tvrdili, že ta cesta vede do města Sambuca, což bylo město na druhé straně hor. Usoudili jsme, že to projedeme. Sice jsme nejprve skončili u jakési pozorovatelny na vrcholu kopce (asi sledují možné požáry) kde cesta skončila, ale napodruhé jsme se našli správně a do města Sambuca dojeli. Po cestě jsme nejprve narazili na skupinu uklízející v lese, koukali na nás jako puci, kde jsme se tam vzali, ale Johanka pravila se svým neodolatelným šarmem „Čao“ a jeli jsme dále zanechavše překvapené pracující za námi. A pak jsme dojeli k bráně, na které byl zcela jasný zákaz vjezdu, nikdy bychom si nedovolili do té brány přes ten zákaz vjet, jediný problém byl v tom, že jsme k té bráně dojeli zevnitř. Začínali jsme chápat překvapení těch dřevařů. Ale nakonec vše dopadlo dobře, do města jsme dojeli, nakoupili, dolili vodu a dali si vynikající zmrzlinu (jenom ovoce, cukr a led) a kafe. Další plán byl, že dojedeme k moři. Johanka v mapě našla vhodnou cestu, když jsme tam dojeli, tak jsme byli v Selinunte, což jsou jedny z nejkrásnějších antických vykopávek na Sicílii. Několik chrámů a k tomu pozůstatky celého města, které mělo údajně až 100 tisíc obyvatel. A nejlepší bylo, že tam nebyly žádné zákazy, bylo možné se toulat mezi pobořenými chrámy zcela volně i vstoupit do chrámu dovnitř (což jsme po Agrigentu, kde bylo možné chrámy jenom obcházet, velmi ocenili). Večer spíme u moře, ráno pak se objevila skupinka Italů, opékali kuřecí křidélka a přišli za námi a donesli nám. Odnesli jsme jim na oplátku plastových 1,5 litru Zlatopramenu, ocenili to, družba navázána.

Včera, poté, co jsme vyměnili pivo za opékané kuřecí, jsme dojeli do města Mazara del Vallo, večer jsme zašli na pizzu (hospody tu otevírají nejdřív v 19, spíše ale později) a spali kus za městem u moře. Tady je pobřeží skalnaté, je to lána nateklá na nějaké původní usazeniny plné mušliček. Koupat tu moc nejde, je tu dost příboj, skály jsou ostré.

Dnes ráno jsme se vrátili do Mazary, chtěli jsme navštívit rybí trh. Koupili jsme sicilské hrací karty (zcela překvapivě se italsky karty řeknou „karte“ a kupují se v prodejně tabáku). A po cestě zpět k autu jsme narazili na zcela netypický obchod – mouka a luštěniny v pytlích, hromada koření, olivy. Působilo to vyloženě arabsky, byť prodavač (a pravděpodobně majitel v jedné osobě) vypadal docela italsky. Nakoupili jsme datlí, fíků, olivového oleje, směsi na minestrone a jiné poklady. A nakonec jsme dojeli až na Capo San Vito, což je takový prst čnící na sever kousek od Palerma. Úplně severní část je dost plná hotelů, ale jenom kousek zpět na jih je docela klidný kout, tady teď sedíme v autě (protože před chvílí začalo pršet, tak jsme vše uklidili a zalezli do auta, od té doby neprší). Tady je podstatně více stop po vulkanické činnosti, nežli v okolí Etny. Na pobřeží leží láva a i kopce okolo jsou jasně sopečného původu. Krajina je tu porostlá olivami, je zřejmě zrovna čas sklízení, vozí bedny oliv ke zpracování, asi je především nakládají. K našemu údivu zde nelze zakoupit olivový olej ve větším balení, nežli je 1 litr, pětilitrové plechovky nevedou. Je tu hodně vinic, hrozny jsou překvapivě velmi kyselé. V obchodech mají stolní víno (asi stejně nechutné, jako u nás), broskve (z Tunisu), opuncie (také dovoz), zeleninu (vynikající místní). Víno vynikající, pivo nic moc, ale pořád lepší, nežli žádné (jako v Maroku). Zkrátka, máme se dobře, nic podstatného nám nechybí, máme před sebou poslední dva dny a pak domů – koukáme, že u nás je 7 stupňů, to tady je dvacet a více.

Srdečně zdravíme

Ondřej a Johanka